« Petr Ondříšek Web.Design Grammar Zvěrokruh Foto Pentax Tahák

Časová souslednost

V předmětných větách typu: Myslím, že,..., Řekl, že,... jsou v angličtině slovesné časy používány podle pravidel o souslednosti časů.

Současné děje

Ve větě hlavní i vedlejší je použit tentýž čas.

I think, he is at school now. Myslím, že je teď ve škole.
I told him, I didn't like it. Řekl jsem mu, že se mi to nelíbí.
She believed, that they liked her. Věřila, že ji mají rádi.

Následné děje

Děj vedlejší věty následuje po ději v hlavní větě což, je vyjádřeno různým časem.

I think, he will be at home tomorrow. Myslím, že zítra bude doma.
I don't believe, they will bring it. Nevěřím, že to přinesou.

Pokud je v hlavní větě minulý čas, následnost děje se vyjadřuje pomocí would, resp. was going to, were going to.

She thought, I would be at home in an hour. Myslela, že budu doma do hodiny.
I knew, I wouldn't find it. Věděl jsem, že to nenajdu.
She knew, it was going to happen. Věděla, že se to stane.

V dalších případech následnosti dějů je třeba dodržet posloupnost jednotlivých dějů a časů. Oproti češtině zde dochází k posunu mluvnických časů.

She knows, they passed the exam. Ví, že tu zkoušku udělali.
You knew, she had already left. Věděl jsi, že už odešla.
They found out, he hadn't finished yet. Zjistili, že ještě neskončil.
You didn't say you had been to England. Neřekl jsi, žes byl v Anglii.
She would have told me, she had moved. Byla by mi řekla, že se přestěhovala.
He found out, she had been cheating on him. Zjistil, že ho podváděla.

Pokud je souslednost časů vyjádřena pomocí spojky nebo příslovečného určení, nebo význam věty vyplývá z kontextu, lze místo předminulého času použít prostý minulý čas, a to zejména v hovorové angličtině. Nicméně se doporučuje začátečníkům dodržovat pravidla časové souslednosti, až na případy uvedené níže.

Souslednost časů se obvykle nedodržuje v těch případech, kdy:

a) minulost je určena datem

I knew he moved in 1995. Věděl jsem, že se přestěhoval v roce 1995.

b) jde o obecně platné tvrzení

I knew Prague is the capital of the Czech republic. Vím, že Praha je hlavní město České republiky.

c) děj platí i v přítomnosti

I knew she is older than me. Věděl jsem, že je starší než já.